Běh se psem

Proč a jak běhám se psem? Protože samotnou mě to nebaví.

Knírač je dost aktivní plemeno a vyžaduje zaměstnat. Ono to doma moc nevypadá, protože většinu dne prospí a propozoruje svůj domácí svět z hloubi pelechu. Ale jakmile vezmu běžecký kecky, je na značce u dveří. To se pak to moje křehké tintítko změní v houževnatou sportovkyni s velkým srdcem. Běhat jsem začala, když byly Fifě asi čtyři měsíce. Myslela jsem, že začneme zlehýnka a budu štěně spíš šetřit. Po prvních třech kilometrech jsem pochopila, že povzbuzovat bude spíš ona mě. To já jsem funěla jak lokomotiva, ona je gumová a neunavitelná. Výhodou feny je, že nikam neutíká a drží se trasy. Ostatní psi, které míjíme, ji nezajímají. Protože když běžíme, tak "pracujeme" a to ona bere děsně zodpovědně. Mám ji na volno, vodítko ani nenosím. Obě lehce klušeme a Fifka mi buď běží u nohy nebo si obíhá malá kolečka. Naše trasy jsou asi pětikilometrové a běháme v každém počasí. Psí oblek necháváme doma i v zimě, protože se aktivně hýbe a pobyt venku se nepřehoupne přes hodinu.  

Chci, aby nás to obě bavilo, žádné jiné ambice v běhu s Fifkou nemám. Takže jen tak polykat kilometry, být v přírodě, radovat se z pohybu a UŽÍT SI TO. To nás baví nejvíc a když běžím a vidím ji, duši mi zalije pocit: Jo! Tak kvůli tomuhle psa mám. Obě máme radost, baví nás být spolu a něco spolu děláme. Mám ale sen, to se přiznám: chtěla bych zkusit caniscross, tedy běh se psem v zápřahu. Jenže na to bych potřebovala trochu silnějšího tahouna. Pššt, tak trochu si v hlavě přemílám touhy po boxerovi, ale o tom doma zatím vedeme bouřlivé diskuse. 

Pokud byste někdo chtěl asi pětikilometrovou trasu zkusit běžet s námi, ozvěte se mi na mail atos(zav)volny.cz. Běháme v Brně, v okolí medláneckého letiště. Budeme se těšit! Jo a nejsme žádné Kratochvílky, pořád se považujeme za začátečnice a konverzační je přesně naše tempo :)