Malinká, ukníkaná, roztřesená, knírkatá psí holčička je doma. Takže jsme nacpaní u pelíšku a pozorujeme její cukání tlapek ve spaní.
Hebounké tělíčko se vejde do dvou dlaní. Když se podívám na černý korálky za těma licousama, tak se nemůže jmenovat jinak než Fifinka. Nějaký dospělácký jméno pro výcvik vymyslíme jindy nebo se na to vyprdneme, to zatím neřešíme. Po dvou hodinách doma se uklidnila a přestala se třást. Hned nás odrovnala loužičkou na podložku a tím, že spucla celou kapsičku pro mimina a ještě vyblízala misku. Je nádherná. Vítej doma, cácorko štětinatá.
