A výstava je v čudu

Atos dostal první píchanec a ze mě nebude chovatelka. Týden před návštěvou veterináře jsme se shodly se sestrou, že sedm injekcí naráz nezvládneme. Jen když si představím, že cpeme tři psy a čtyři koťata do jednoho auta, vytahujeme bandu z kufru, držíme v ordinaci za vodítka a chlupy a potom jedno zvíře po druhým rveme na stůl... Pavla je praktická a schopná, takže veterináře Zbyňka Fantu objednala i se stříkačkama k sobě domů. A my že přijedeme. Obdivuji sestřin organizační talent i páně doktorova nádherného českého fouska Huga. A oceňuji rutinní profesionalitu při očkování těch ukňouranejch a škrábajících tygrů. Oba si ofačovali dva hluboké škrábance na rukách a Fanta vytáhl poslední stříkačky na psy. Jen tak z legrace jsem plácla, že náš Jack Russell teriér půjde brzo na výstavu. "Tak to, milá dámo, neprojdete," komentoval Fanta Atosovy slabiny. Má jen jedno varle, druhé nesestoupilo. "Toho bych vrátil chovateli," uzavřel striktně. Aha, polykám slzy a držím svýho bezkuláče. Byl levnej, to ano. Ale chovatel mě ujišťoval, že na psech vydělávat nechce, takže jsem tomu naivně věřila. Vědět to musel, kupovala jsem ho ve třech měsících. Na stránkách měl napsáno, že Atos je pro zájemce, kteří chtějí psa pro výstavy. Bylo mi to líto, ale polkla jsem ambice a už mě to přešlo. Nedovedu si představit, že to třeštiprdlo vracím kvůli vadě. Naše sportovní plány se přece nemění.