Kotě a fenka v jednom pelíšku

Fifinka už tři měsíce kojí kotě. To bylo tak: v říjnu ta naše holka poprvé hárala. Hned po skončení (asi 14 dní od začátku barvení) jí naběhly struky a byla ještě mazlivější než obvykle. Trvalo pár hodin, než psí vůně a mateřské vibrace zachytilo naše odrostlé kotě Kuky. Docela překvapeně jsme nesourodou dvojici fotili a obdivovali co příroda dokáže. V pelíšku ležela spokojená kníračka a kotě tlapkami "pumpovalo" mlíčko. No, šli jsme ale raději na ultrazvuk k veterináři. Bála jsem se, jestli ji nějaký pes nenakryl. Veterinářka se smála, prohlídla útroby a vyloučila březost. Ta falešná se u citlivých fenek projevuje zhruba v době, kdy by měly porodit imaginární štěňátka. Ale u nás spustilo laktaci domácí kotě, které emocionální Fifinka přijala za své, rychleji. Doktorka odhadla, že slečna Fifi bude dobrá maminka (To jsme rádi! Jak vyřešíme její původ bez PP a další taková štěňátka, ale zatím netušíme). Dostali jsme léky a doporučení, že musíme kotě oddělit od smečky. Přiznám se, že jsem to neudělala. Když kotě vidím, že je přisáté, zazní mohutné: "Kšššc". A už ví, že "nesmí". Nechtěla jsem tlumit přirozený proces léky a vsadila na to, že je to obě časem přejde. Teď je leden a občas Kukynu lovit na bříšku vidím. Ale častěji už spolu jen tak leží k sobě přitulené. Čekám kdy spolu začnou mýt podlahu, pověsí mi prádlo a upečou nějaké ty dorty...